BLOG: Co stojí za aktuálním neúspěchem? Špatná koncepce přestupů a nevhodní trenéři

Dlouho jsem přemýšlel o tom, zda tento článek napsat. Ale z výkonu na hřišti Lazia Řím ve mně stále zůstává jakýsi pocit hořkosti. Chci se podívat na příčiny současných divných pocitů ze hry BVB. Dovolil bych si je hledat v souvislosti s koncem Jürgena Kloppa (dále J. K.). Je zde celá řada faktorů významných, či méně významných, které ovlivňuji nynější situaci. Možná někoho napadne, že na tom nejsme zas tak špatně. Body sbíráme, vyhráváme, pouze 2 porážky (počítáno i se zápasem v Lize mistrů)… To je samozřejmě pravdivé tvrzení, ale stále se opakují stejné chyby.

Body hlavně zbytečně rozdáváme. Zkusme se podívat situaci a na nástupce J. K., na příchody a odchody hráčů, na způsob hry apod. Úspěchy, trofeje zde nebudu zmiňovat, protože vítězství v poháru DFL nebo Superpohár skutečně nejsou trofeje, které stojí za zmínku. V rekapitulaci nás budu vždy srovnávat s Bayernem. Uvedu počet bodů, počet obdržených a vstřelených gólů.

2015/2016

K týmu po J. K. přichází, stejně jako J. K., z Mohuče Thomas Tuchel (dále T. T.). Jedná se o trenéra, který vyznává zcela jiný styl a způsob hry fotbalu. BVB má mnohem více míč na svých kopačkách a snaží se ve své hře co nejvíce kontrolovat míč a tím eliminovat možnosti soupeře ke vstřelení branek. Před sezónou získáme za velmi malou částku J. Weigla z Mnichova 1860, který se okamžitě stane oporou střední řady našeho týmu. Vzhledem k nevelikosti našeho kádru a paradigmatické změně je pro BVB výhodou, že nemusí hrát Ligu mistrů, ale hraje pouze Evropskou ligu, kde není takovým problémem nasadit sestavu, která nehraje v plné síle.


T.T. se podaří něco, co se nepodařilo J.K., kdy z H. Mkhitaryana udělá našeho nejlepšího hráče, a to samé se dá konstatovat o Aubovi, kterého postaví na hrot a konečně z něj udělá největší hvězdu týmu. To samé platí o tom, že Marcel Schmelzer se znova stane jedním z nejlepších beků jako za časů J.K. a mluví se i o jeho pozvánce do reprezentace. Všeobecně hrajeme stále 4-2-3-1, ale vzhledem k povaze naší hry, T. T. praktikuje systém 3-2-4-1 (Ginter, Hummels, Sokratis/Subotič – Gündogan, Weigl – Mkhitaryan, Castro, Reus, Schmelzer – Auba). Sestava to byla zajímavá, kvalitní a podařilo se nám díky ní eliminovat náš největší problém – obranu. V Bundeslize jsme obdrželi pouze 34 branek, což je od odchodu J. K. nejlepší číslo. (Bayern ovšem obdržel v této sezóně o polovinu branek méně, pouze 17). Rozdíl 17 branek je zcela markantní, ale ukazuje nám, kde má, nejen tehdy, BVB největší problém.

Naopak ofenzivní část byla naprosto v pořádku. Životní forma Auby, Mkhitaryana, k tomu podpora Gündogana, Castra dala dohromady nejlepší ofenzívu v Bundeslize. Dali jsme 82 gólů (o 2 více než Bayern). Vypadalo to, jako by způsob hry naprosto sedl, a že se BVB po éře J. K. bez problému vzpamatuje nebo dokonce, že přivedla ještě lepšího trenéra, než byl J. K. BVB hrálo dominantní fotbal, mnoho drželo míč a problémy v obraně, které mívalo, jako by nebyly, jako by zanikly. Tuto sezónu jsme zakončili v Bundeslize na druhém místě s počtem 78 bodů a skóre 82 vstřelených a 34 obdržených branek. Jednalo se o nejlepší sezónu od konce J. K.

V Evropské lize jsme vypadli s Liverpoolem J. K., Evropskou ligu zde hodnotit nebudu. Po této sezóně jsem měl možnost měsíc pobýval ve Vestfálsku a měl jsem možnost setkat se s fandy BVB z Německa a ti mi konstatovali, že T. T. svým rukopisem, který týmu vtiskl, posunul BVB na úroveň velkoklubů, ačkoliv neskrývali obavy z nadcházející sezóny.

Jejich obavy byly celkově opodstatněné. V létě roku 2016 se konaly možná největší přestupové „hody“ v historii BVB. Při zpětném pohledu si dovolím konstatovat, že přestupové okénko v létě 2016 bylo velice špatné, zlé, nekoncepční. V létě roku 2016 odešla kostra týmu v podobě hráčů jako: Hummels (Bayern), Mkhitaryan (M. United), Gündogan. Místo těchto hráčů přišli: Schürle, Götze, Dembélé, Guerreiro, Mor, Bartra, Rode… Vedení klubu znova ukázalo, že ofenzívu je potřeba neustále posilovat a zcela zapomnělo na to, že hlavní problém BVB je obrana. Nahradit Hummelse Bartrou, je skutečně skutek hodný nezralosti. Z ofenzívy odešla kvalita, ale přišla kvantita. Tento problém se prokáže v nadcházející sezóně.

2016/2017

Vstup do této sezóny byl skvělý. Dařilo se nám a dvojice zápasů s Wolfsburgem a Legií, kdy každý z těchto týmů obdržel 5 branek, ukazovala, že přestupové období bylo z hlediska vedení správné. Z celého snu o „dobrém přestupovém období“ nás probudil domácí zápas s Realem Madrid do kterého jsme vstupovali jako „rozjetý stroj“. V tomto zápase se zcela ukázala T. T. taktická nepřipravenost a nakonec jsme byli rádi za remízu 2:2. T. T. a jeho „naivní styl fotbalu“ bez zajištění, s taktikou „držet míč na noze“ narazil zcela na své limity. T. T. nevěděl, co dělat s týmem, nedokázal dát týmu jednoznačnou taktiku. Samozřejmě bylo to způsobeno i obrovským počtem zraněných (jednu dobylo i 10 hráčů mimo hru).

Ovšem jednoznačný herní řád, smysl pro momenty zápasů zde nebyl. Žádný hráč nevěděl, co má hrát. Zejména zásahy do obrany byly katastrofální. Chvíli jsme hráli na 4, chvíli na 3 obránce. K tomu je potřeba přidat i naprostou nedisciplinovanost našeho týmu. Emoční výstupy Dembélého, Mora, neustále padání, simulování. Bohužel tyto jevy tehdy patřily k BVB. Nejen výše popsané věci se samozřejmě podepsaly pod atmosféru v kabině, která dle mnoha vyjádření nebyla nejlepší. T. T. ztrácel pozici a respekt v kabině zejména tím, že se postavil za nově příchozí hráče a šel proti tzv. „radě starších (Schmelzer, Reus, Götze, Sokratis, Subotič, Weindenfeller…). Situace dopadla tak, že T. T. končila smlouva na konci sezóny a již mu nebyla prodloužena.

Sezónu 2016/2017 jsme zakončili na 3. místě se skóre 72 vstřelených a 40 obdržených branek a s počtem 64 bodů. Bayern měl 89 vstřelených, 22 obdržených branek a 82 bodů. Lze vypozorovat z tohoto jednoduchého statistického přehledu, že přestupové okno, a ještě větší změny v týmu měly velmi zlý dopad na BVB. Třetí místo, v Lize mistrů vypadnutí s Monakem, obrana ještě horší než v minulé sezóně, čemuž se vzhledem k tomu, že Bartra měl nahradit Hummelse, nelze divit, ale zejména ofenzivní fáze znatelně horší. Přitom stačilo, kdyby se jeden z dvojice Schürle, Götze vrátil do staré formy a rozestup mezi BVB a Bayernem mohl být mnohem nižší. Nestalo se tak. T. T. skončil.

Celkově si dovolím působení a hodnocení T. T., jako trenéra BVB, hodnotit jako nepodařené. V první sezóně přišel ke kádru, který zdědil po J. K. a měl tedy na čem stavět, navíc nehrál Ligu mistrů. Kádr v první sezóně 2015/2016 byl veskrze kvalitní a vyvážený. T. T. mu dodal potřebnou invenci změnou herního paradigmatu. Ovšem tato sezóna ještě neodhalila jeho trenérské kvality. Tu odhalila až další sezóna, kde vyhořel nejen po stránce taktické, ale i osobnostní. Bohužel se snažil ještě více z BVB učinit „gaurdilovskou Barcelonu“, nezískal si srdce fanoušků a pro mnoho z oddaných BVB byly „proti srsti“ teatrální výstupy hráčů, a dokonce i jeho samotného. Za mě jsem rád, že odešel a skončil.

Hledání nástupce netrvalo dlouho a kupodivu na lavičku BVB usedl Peter Bosz, trenér, kterého jsme přivedli z Ajaxu Amsterdam, se kterým se v předchozí sezóně dostal do finále Evropské ligy.

Vedení si ho vybralo proto, že preferoval ofenzivní styl hry a dával šanci mladým hráčům. Ovšem jak bude „nizozemský styl fotbalu“ fungovat v Bundeslize? K této odpovědi nám napomůže i přestupové okénko.

V létě roku 2017 odešel Dembélé, což považuji vzhledem k částce a bonusům za úžasný obchod. Hráč, kterého jsem neměl v oblibě a kterého prý ani kabina moc nepřijala, byl pryč za sumu, která byla více než dokonalá. Další odchod je více bolestivý a to M. Ginter do Gladbachu. Bohužel se neprosadil, což je obrovská škoda. Že se jedná o velmi kvalitního hráče, ukazuje teď v Gladbachu. Další odchody: Mor, Bender, Bartra (konečně!). Příchody: Yarmolenko, Akanji, Philipp, Toprak, Dahoud, Sancho. Sancha ještě nebudu považovat za posilu v pravém slova smyslu, protože určitě nikdo v roce 2017 nečekal, že z něj tak rychle bude velká hvězda. Vedení se snažilo zacelit díry v obraně, ale příchod Topraka s Akanjim ještě více posílil katastrofální situaci v defenzivě BVB i vzhledem k ochodu M. Gintera.

2017/2018

Peter Bosz přišel do BVB a chtěl začít hrát svůj „totální ofenzivní fotbal“. BVB přešlo na hru 4-3-3, ale v jeho pojetí tzn. středový záložník v 3členné formaci není defenzivní hráč, ale rozehrávač. Bylo zcela standartní, že tuto pozici zastávali hráči se skvělou rozehrávkou, ale špatným plněním defenzivních úkolů. Výkon týmu a propojení, spíše tedy nepropojení, znásobovala i nekvalita v obranné fázi. Výsledkem byl propadák. Peter Bosz vydržel u BVB pouze 24 zápasů. Vyhrál 8 utkání, 6 remizoval a 10 prohrál. Náhradou za P. Bosze byl Peter Stöger. Ten vydržel v Dortmundu taktéž 24 zápasů s bilancí 10 výher, 8 remíz, 6 porážek. Fotbal byl sice silně nekoukatelný, ale podařilo se mu dostat BVB do Ligy mistrů, za což mu patří dík.

Důležitým momentem toho ročníku bylo zimní přestupové období, ve kterém odešel do Arsenalu Aubameyang a BVB tuto situaci vyřešilo hostováním Batshuayie z Chelsea. Pravděpodobně i odchodem Auby se atmosféra v klubu velmi zklidnila. Auba již před svým odchodem začal mít hvězdné manýry a začal se často považovat za hráče, který je víc, než klub, což je vždy špatně.

Celou sezónu 2017/2018 jsme zakončili na potupném 4 místě s hrozivým skóre 64 vstřelených a 47 obdržených branek. Počet bodů byl pouze 55. Bayern měl v této sezóně 94 vstřelených, 28 obdržených branek a 84 bodů. V Lize mistrů jsme ze základní skupiny nepostoupili, ale šli do Evropské ligy, kde jsme vypadli se Salzburgem. K tomu není co dodávat, ať si udělá obrázek každý sám.

Sezónu a působení trenéru je velice složité hodnotit, vzhledem ke krátkému působení. Bosz není špatný trenér, což dokazuje v Leverkusenu. Na svůj styl hry zde neměl hráče, chyběl mu čas, navíc jeho způsob hry je skutečně extrémně ofenzivní a vzhledem ke „kvalitě“ naší defenzívy se dalo tušit, že tato situace nemůže dobře skončit. Chybu vidím spíše ve vedení, které se vzhlédlo ve faktu, že přivede „nového J.K“. Tato vize dopadla strašně a bylo jediným štěstím, že se nám podařilo proklouznout do Ligy mistrů a odvrátit tak katastrofu. Nemyslím finanční. Vzhledem k odchodu Dembélého a Aubameyanga by to BVB zvládlo, ale zejména sportovní. Nehrát Ligu mistrů znova v tak krátkém časovém horizontu by byl neúspěch nehodný našeho klubu. Přivést trenéra z Nizozemska, kde se preferuje zejména útočení a na taktiku, defenzivní část se moc nehledí byl krok vedle. Problémy, které za působení P. Bosze vypluly na povrch, byly taktéž pozůstatkem špatných přestupů v létě roku 2016.


Angažování P. Stögera nebudu hodnotit. Tento trenér přišel, aby zachránil nepodařenou sezónu, a to se mu povedlo. Všichni věděli již tehdy, že se jedná o trenéra, který „dokončí sezónu“.

Nyní na trenérský post přichází náš současný trenér L. Favre. Ještě předtím se podíváme na přestupové období v létě roku 2018. Odchází Yarmolenko, Sokratis, Merino, Castro, Schürle a přichází Diallo, Delaney, Witsel, Alcacér, Wolf, Hakimi. Logické odchody některých hráčů, a i náhrady nevypadaly nejhůře. Zejména příchod Dialla s Delaneym dával smysl vzhledem k problémům v defenzivní činnosti.

2018/2019

Sezóna, ve které jsme měli, vzhledem k okolnostem, šanci dosáhnout na titul, byla smutná a kdyby mi někdo před sezónou řekl, že se budeme rvát o titul, smál bych se. Poprvé se ve své plné kráse ukázala své schopnosti naše současná star, J. Sancho. Životní forma P. Alcacéra, který měl famózní bilanci téměř gól na zápas. Reus, kterému pozice 10 (podhrot) naprosto sedla, že byl nejlepší záložník v lize a k tomu A. Hakimi, který okamžitě začal patřit k nelepším bekům. Nikdo tuto proměnu nečekal. Vedení bylo nadšené, spokojené, o čemž svědčí fakt, že Favremu prodloužilo smlouvu do roku 2021. Mělo se pravděpodobně jednat o poděkování za to, že jsme „přezimovali“ na prvním místě Bundesligy, kdy jsme v 16 podzimních zápasech dosáhli bilance 13 výher, 2 remíz a jedné porážky. Ovšem v zimě přišly první problémy, které nás bohužel stály titul. Nejednalo se o hráčské problémy, ale o to, že tým neustál tlak, pod který se dostal. Trenér Favre nedokázal ukočírovat očekávání, která byla vyvíjena na hráče. Neuměl ho z nich přesunout na sebe, jako to kdysi dělával J. Mourinho apod. Dále zde velmi chybělo, aby Favre hráčům vštěpoval „vítěznou mentalitu“. Fakt, že není důležité, zda je fotbal pohledný, ale že jdeme pouze, ale pouze vyhrát.

Samozřejmostí byly i naše tradiční problémy v obraně. Hakimi, jak je skvělý dopředu, tak měl problémy s plněním defenzivních úkolů zejména náběhů do pokutového území. Stoper, který by „šéfoval“ obraně, přispěl svými zkušenostmi, citelně chyběl. Diallo, Zagadou, Akanji tedy nebyly, a ani dodnes nejsou typy, jako byl M. Hummels.

Výsledkem všech okolností bylo, že se bohužel jarní část sezóny nepovedla. Skončili jsme na smutném druhém místě s pouhou 2 bodovou ztrátou (76 bodů, 81 vstřelených, 44 obdržených branek) na Bayern (78 bodů, se skórem 81 vstřelených, 44 obdržených branek). V Lize mistrů nás vyřadil Tottenham v osmifinále.

V sezóně ofenzíva fungovala (Reus, Paco, Sancho, Pulišič), ale bohužel jsme dojeli znova na obranu. Vedení si po této sezóně konečně uvědomovalo, že aby BVB mohlo konkurovat Bayernu, je potřeba přivést někoho, kdo dám obrané hře řád, bude ji vést, šéfovat. Rozhodli se pro další návrat (podobně jako v případě M. Götze) a přivedli z Bayernu M. Hummeslse. K tomu z Hoffenheimu N. Schultze, z Gladbachu T. Hazarda a z Leverkusenu J. Brandta. Z významných hráčů odešel pouze Pulišič do Chelsea. Tohle přestupové období hodnotím jako skvělé, hodné velkoklubu i vzhledem k tomu, že nikdo z pilířů a strůjců relativně úspěšné sezóny 2018/2019 neodešel (krom Pulišiče).

2019/2020 a 2020/2021

Očekávání byla velká. Kádr se mnohonásobně vylepšil. Lídr do obrany přišel a zbylá trojice příchozích hráčů patřila mezi jedny z nejlepších hráčů v lize. Před sezónou se mi v hlavě přemítaly pocity, zda tým ten tlak ustojí. Za mě se nedalo považovat za úspěch nic jiného než titul i vzhledem k tomu, že Bayern trénoval N. Kováč. Bohužel už počátek sezóny byl velmi rozpačitý a více než kvalitní hrou, jsme výsledky zachraňovali individuální kvalitou.

Sezónu jsme začali s klasickým rozestavením 4-2-3-1, které ovšem často nefungovalo. Moc hráčů na některé pozice, M. Hummels již není věku, kdy by dokázal nahánět soupeřovy brejky. A taktéž fakt, že na křídlech ve 4členné obraně začali hrát Hakimi s Guerreirem, což vzhledem k tomu, že se zranil Delaney, byl obrovský problém. Obrana často nestíhala, a pro soupeře nebyl žádný problém překonat naši obranu. Zejména výkony na hřištích soupeřů byly temné jako noc. Naopak doma to úplně nejhorší nebylo, ale k podobným problémům se schylovalo. Vrcholem nezdaru s rozestavením 4-2-3-1 byl domácí zápas s Paderbornem, ve kterém jsme v poločase prohrávali 3:0. Nakonec jsme uhráli remízu 3:3, což ovšem byla obrovská ostuda. Hlasy na odvolání Favreho sílily, ale vedení se rozhodlo trenéra podržet.

Po výše uvedeném zápase s Paderbornem jsme hráli zápas v Berlíně s Herthou Berlín. Favre se rozhodl pro velkou změnu v sestavě a to tím, že jsme začali hrát na 3 stopery. Velkou výhodou tohoto rozestavení bylo, že jsme měli v obrané linii o 1 hráče navíc a tím pádem Hummels nebyl vystaven „divokým“ kontrům soupeře. Navíc v 3členné obrané řadě více vynikla jeho role vůdce obrany. Dalším pozitivem bylo posunutí Hakimiho s Geurreirem do vyšší pozice (half-back). Tím dostali více ofenzivních úkolů a nemuseli se tolik soustředit na bránění vzhledem k tomu, že za nimi byli 3 stopeři. Ještě jeden důležitý faktor byl, že Brandt byl zatažen do dvoučlenné zálohy, přímo do středu zálohy. Ano, konečně hrál J. Brandt ve středu pole a tato pozice mu velmi sedla. Vypadalo to, že jsme konečně našli to správné rozestavení, které nás posune a my začneme bojovat o titul.

K tomu nám mělo dopomoci i přestupové období ve kterém přišly dvě posily Can a Haaland. Sice odešel Paco, ale i tak si dovolím konstatovat, že se jednalo o skvělý kádr, který je kreativní, kompatibilní, má všelijaké herní možnosti. Ovšem nic z toho se nekonalo.

Všechno započalo tím, že Favre dlouhou dobu váhal, zda hrát na klasickou 9 anebo s falešným hrotem v podobě Hazarda nebo Reuse. Nakonec pochopil, že klasická 9 je potřeba a začal stavět pomalu Haalanda. Problém v minulé sezóně vždy nastal, když byly zápasy, kde byla povinnost vyhrát, ale soupeř dokázal skvěle bránit a my měli problém dostat se do tempa. Favre neuměl namotivovat hráče, aby zápas uhráli vůlí, a ne pouze pohledným fotbalem. Dalším problémem byla jeho střídání, která byla katastrofální. Měnil a rotoval zcela zbytečně s hráči a zejména nedokázal a dodnes neumí reagovat na průběh zápasu. Kolik již bylo zápasů, které nevycházely a stačilo změnou v rozestavení, stažením a nahrazením jednoho hráče změnit způsob hry a mohly se vyvíjet jinak.

Tyto okolnosti se projevily i v současné probíhající sezóně. Porážka v Augsburgu, porážka na Laziu ukazují, že se Favre nepoučil z předešlých chyb. Jeho nepoučení, paličatost doložím na následujícím věci. V létě se bohužel Hakimi vrátil do Realu Madrid respektive přestoupil do Interu. Vedení jako náhradu přivedlo T. Meuniera. Ano vím, že mnozí ho nemají rádi, ale za mě to není špatná volba vzhledem k tomu, že byl zadarmo. Jenže Favre si neuvědomil, že Menunier není typ jako Hakimi. Nemá takové technické, rychlostní schopnosti. Na obranu Favreho chci konstatovat, že určitě nelze hrát systém se 4 obránci, kdy by oba beci byli určeni na práci dopředu. Ale je zde přeci možnost, že by Meunier hrál pravého beka a měl by ze 70 % defenzivní úkoly, protože Mats Hummels, kterého mám moc rád, na to, aby hrál ve dvoučlenné obraně, již rychlostně nemá. Jedině v případě, že jeden z beků bude hrát níž, blíž k němu. Pokud Favre trvá na hře na tři obránce, tak ať na pravou stranu zkusí Moreyho nebo Passlacka.

Nejen výše uvedené okolnosti mě vedou ke konstatování, že ačkoliv máme jeden z nejlepších kádrů, který rozhodně má na to hrát s Bayernem vyrovnanou partii, kádr, který je skvěle namixovaný, věkově složený, tak hrajeme bohužel pod svou úroveň. Odpovědnost za to nese jednoznačně L. Favre a myslím si, že buď během této sezóny anebo nejpozději po ní by měl opustit pozici kouče BVB. Dovolím si zhodnotit Favreho působení jako neúspěšné. Má k dispozici možná nejlepší kádr v historii BVB, pozici dominantní klubu číslo dvě v Německu, který by měl válčit s Bayernem a místo toho válčíme s Leverkusenem nebo umělým pa-klubem z Lipska.

Co dál? Trenér, přestupy?

Tuto otázku si bude klást nejeden z příznivců BVB. Problémy se nashromáždily a vše bylo způsobeno neustále špatným výběrem trenérů. Koncepce není jen o dobrém skautingu, alias přivedení mladého hráče, který zazáří a my ho dobře prodáme. Je zejména o správném trenérovi. 7 let zde působil J. K., kterého nelze nahradit ani najít podobného kouče. Nyní zde působí, od konce éry J. K., již 4. trenér. To moc o systému, plánu a koncepci nesvědčí.

Nyní vše má v rukou vedení klubu. Watzke a spol. musí zvážit, zda angažovat trenéra, který je pověstný svým systémem, způsobem hry a chce hrát „fotbal pro diváky“ anebo touží po trofejích a přivedou trenéra, který je spíše stratég a umí hru přizpůsobit dané situaci, podmínkám. Trofejemi samozřejmě myslím Bundesligu či Ligu mistrů. Jestli první typ trenéra nebo druhý taktéž záleží na dostupných jménech, která jsou volná. A taktéž od ochoty platit vyšší plat, než tomu bylo například v souvislosti s Favrem. Zkusil bych zde uvést některé možnosti, které by v souvislosti s BVB připadaly do úvahy: Erik ten Hag, Adi Hütter, Mauricio Pochettino, Leonardo Jardim, Max Allegri, N. Kováč, v případě konce u reprezentace J. Löw nebo trenér B BVB Sebastian Kehl.

Každý ať si zkusí popřemýšlet koho by rád viděl na pozici trenéra a vzal potaz všechny okolnosti. Od toho, že někteří neznají jazyk (Pochettino, Jardim, Allegri), po nezkušenost s trénováním v klubu (Löw), nezkušenost s trénováním A-týmu (Kehl) až po taktickou nevyzrálost a neschopnost reagovat na průběh zápasu a stále si hrát ten svůj styl fotbalu (ten Hag).

Z toho mi vychází, že zkusit pro příští sezónu přivést Adi Hüttera z Eintrachtu Frankfurt by nemusel být krok špatným směrem. Není to sice velké jméno, které vyhrálo Bundesligu nebo Ligu mistrů, jako někteří jiní trenéři, ale v Eintrachtu odvádí soustu dobré práce. Určitě lepší než Favre v Gladbachu nebo Hertě.

Momentálně je Eintracht na 4. místě tabulky. S Frankfurtem dokázal dojít do čtvrtfinále EL v sezóně 2018/2019. Hráči jako Haller, Rebić, Jović nebo Kostić ukazují, že mu ofenzivní fotbal není cizí a umí i pracovat s mladými hráči. Zároveň praktikuje systém se 3 obránci (nejčastěji 3-4-1-2), což by pro BVB byla minimální změna v systému hry, ale hlavně mám pocit, že by dokázal hráče mnohem více motivovat, nabudit, a i více taktizovat, což přesně BVB potřebuje.

Přestupové okénko bude hodně zajímavé. Je pravděpodobné, že by mohla odejít dvojice Sancho-Haaland a taktéž se musíme připravit na konec M. Reuse. Ano je to nás kapitán, srdcař, ale věk nezastavíš a bohužel ta jeho zranění…

Koho za ně? Včera proběhlo médii, že se údajně zajímáme a chtěli bychom v zimním přestupovém období přivést Ch. Eriksena z Interu, který v Miláně nemá jasnou, stabilní pozici. Měli byste o takové hráče zájem? Prosadil by se u nás? Jaký máte vy názor na koncepci a směřování BVB. Máme stále být „přestupní stanicí“ anebo nadešel čas zařadit se mezi velkokluby? Koho byste chtěli za nového trenéra a za případné posily v případě odchodu Sancha s Haalandem?

Komentáře (3)

  1. Mám odlišný názor na Tuchela. Myslím si, že došel po neskutečné éře, měl to neskutečně těžké. A za mě obstál. Mohlo to dopadnout mnohem hůře, viz. Manchester po Fergusonovi. Neměl z daleka tak dobrý tým jako má Favre nebo měl Klopp. Při porovnání s Favrem u mě vede na plné čáře. Horší tým, čtvrtfinále LM (a to ještě vypadnutí s Monakem, kdy se domácí zápas hrál den po teroristickém útoku…) a vyhraný DFB pokal (což pro mě trofej je). Favre má lepší tým a vyhrál jen superpohár…

  2. Na Tuchela mám podobný názor jako Ondra. Já ho tedy moc nemusel, ale co se mu vzít rozhodně nedá, jsou výsledky na mezinárodní scéně, který Favre rozhodně nemá. Navíc Tuchel měl opravdu slabý kádr oproti tomu současnému. Reus byl ve vrcholovém věku pořád zraněný a jediní, co něco hráli byli Dembélé s Aubameyangem. Favre má tým, se kterým se dá rozhodně dokázat víc. Navíc mně se přestupová politika, tedy hlavně nákupy líbí. Nekoupili jsme hráče jen na vychování (Haaland, Sancho, Bellingham), ale i hráče na dlouhou dobu. Takový Emre Can, Axel Witsel, Thomas Delaney nebo poměrně nové tváře v týmu Julian Brandt a Thorgan Hazard, můžou v BVB ještě hodně dokázat. Prodej Dembélého sice ze začátku vypadal jako jen dobrý prodej, ale s odstupem času můžeme říct, že to byl “meisterstück”, ho prodat za takovou pálku po jedné úspěšné sezóně. V současnosti máme velmi konkurenceschopný kádr a je jen na trenérovi, jak s ním bude pracovat.

    • TT měl jeden problém. Kopírovali jsme Barcelonu. Ano jeho první sezóna byla skvělá, ale co přestupové období v roce 2016. Tam jsme přivedli hráče jako Bartra, který nikdy neměl obléknout náš dres. Souhlasím, že TT byl lepší než Favre, který má k dispozici nejlepší kádr. Upřímně mne vadí, že kupujeme hráče na vychování. Jako místo Bellinghama měli přivést německé hráče. Za mne je i škoda, že jsme Sancha nepustili a nepřivedli Havertze. Němečtí hráči by měli hrát prim.

Komentáře

Pro přidání komentáře je nutné přihlášení.