Proč fanoušci volali po změně formace na 4-2-3-1 a v čem tkví její kouzlo pro BVB?

Asi nejžhavějším tématem posledních týdnů, kdy jsme sledovali ne zcela přesvědčivé výsledky, a hlavně nemastné výkony Borussie, byla formace 3-5-2 (nebo také 3-4-2-1), s níž Lucien Favre vyrukovával na soupeře. V naprosté nahotě se ukázaly její největší neduhy v duelu Ligy mistrů proti Laziu, z nějž odcházela družina švýcarského kormidelníka poražena 1:3.

Velkou poptávku po změně herního stylu, respektive alespoň rozestavení, jsme zaznamenali nejen v rámci fanklubu Schwarz-Gelbe Bienen, ale i na zahraničních mezinárodních fórech fanoušků Dortmundu. Všichni se vesměs shodovali na jednom: „Začněte proboha hrát 4-2-3-1.“ Favre nářky vyslyšel v (alespoň pro fanoušky) jednom z nejdůležitějších zápasů podzimu. Pojďme si tedy detailně rozebrat, proč byly výkony jednotlivých řad i hráčů v duelu proti Schalke tak dobré. A také, co to znamená pro budoucí hru BVB.

Aktuální situace a tlak na zlepšení výkonů

Než se pustíme do samotné analýzy taktiky, je nutné přidat k tomu všemu širší pohled, protože za dominantním výkonem stály zajisté i okolnosti posledních dní a fakt, že šlo o Revierderby.

Na hráčích byla vidět obrovská chuť odvrátit blamáž proti Laziu. V něm totiž Schwarzgelben tahali v podstatě celý zápas za kratší konec provazu, prohrávali souboje a nedařily se jim ani nejjednodušší věci.

Druhou okolností je speciální atmosféra Revierderby. Všechny duely mají společné to, že ať do nich jdou oba celky z jakýchkoliv pater tabulky a kdokoliv je považován za favorita, mohou skončit v podstatě jakýmkoliv výsledkem. A tíha porážky v derby je zejména kvůli tlaku fanoušků a vůbec celého regionu mnohem těžší než porážka v jednom ze šesti duelů skupinové fáze Ligy mistrů.

Proto je potřeba ocenit i Favreho, který před tak exponovaným duelem dokázal sebrat odvahu a vůbec poprvé od úvodního hvizdu změnit svou preferovanou formaci.

Obrana: Meunier na svém místě a překvapivě jistý Hummels

Jedním z hlavních důvodů, proč se nám letos přestalo dařit ve stávající formaci, je jednoznačně odchod Achrafa Hakimiho. Jako náhrada za něj totiž přišel Thomas Meunier. Jde o daleko defenzivnějšího beka, který nemá rychlost, techniku ani driblink na to, aby hrál wingbeka ve zmíněném systému. Vojta se o jeho výkonu v tomto rozestavení rozepsal daleko více (Thomas Meunier: Analýza posily), takže není potřeba zacházet do detailů. Faktem ale je, že na něm byl rozdíl směrem k lepšímu výkonu vidět asi nejlépe.

Stálicí a jedním z tahounů současné Borussie Dortmund je Raphael Guerreiro. Portugalský technicky velmi dobře vybavený bek nebo střední záložník se našel i na pozici krajního obránce ve čtyřobráncovém systému a vcelku bez problémů zatápěl na kraji hřiště obráncům Schalke. Pouštěl se do kombinací a i v této formaci dokázal prodat své největší přednosti – výtečnou rozehrávku, cit pro hru a ofenzivní myšlení.

Osobně jsem měl při hře na čtyři obránce trochu strach z výkonu stoperské dvojice. Stále nám chybí Dan-Axel Zagadou a výkony Manuela Akanjiho nebyly v posledním období zcela stoprocentní, navíc se vracel po vynucené pauze. Navíc u pomalejšího Matse Hummelse hrozilo riziko, že oproti systému se třemi stopery bude muset být daleko více v soubojích a čelit sprintovým náběhům útočníků.

Všechny pochyby vzaly za své už v první pětačtyřicetiminutovce. Hummels byl totiž i v tandemu s Akanjim všude včas, do soubojů přicházel ve správný moment s patřičnou razancí a ani rychlostně jsem nezaznamenal i díky jeho skvělému pozičnímu čtení hry jediný problém.

Švýcarský reprezentant předvedl velice stabilní a „dospělý“ výkon a za velkou výhodu v této formaci považuji to, že se musí daleko méně zapojovat do rozehrávky, protože má vedle sebe technicky skvěle vybaveného Hummelse. Ten má pro změnu díky jednomu chybějícímu hráči mnohem větší manévrovací prostor najít si cestu k pro něj ikonickým kolmým přihrávkám klidně až na hrotového útočníka.

Záloha: renesance Brandta, famózní Dahoud i jistojistý Delaney

Jestli někde změna rozestavení přinesla opravdu markantní a na první pohled viditelné zlepšení, byl to zejména střed hřiště. V něm totiž BVB naprosto dominovalo a právě z bezchybné spolupráce středové trojice pramenila většina pozitivního.

Největší nadšení sálalo z Juliana Brandta. I v pozápasovém rozhovoru byla jedna z prvních vět pro přítomné novináře kouzelně jednoduchá: „Zápas mě bavil.“ A není se čemu divit. Po opravdu hodně dlouhé době totiž naskočil na své oblíbené pozici ofenzivního záložníka, který se může prakticky volně pohybovat po celé ose hřiště. Bylo ho plné hřiště, na jeden dotek zakládal útoky a posílal své spoluhráče do vyložených šancí. A právě on byl klíčovým faktorem toho, že nakonec ofenziva BVB rozebrala autobus zaparkovaný před vápnem S04.

Za všechno hovoří statistiky. Brandt si připsal čtyři klíčové přihrávky, zkompletoval 94 % (!!!) všech jeho nahrávek a vytvořil nespočet nadějných situací pro své kolegy. Klíčem k jeho výkonu světových kvalit je právě volnost na hřišti. Pak totiž dokáže prodat všechny své přednosti. Navíc pomáhá i týmu, protože když se posune více směrem doprava, naváže na sebe protihráče a uvolní prostor pro Jadona Sancha. Navíc tím bere břemeno ofenzivních činností z Thomase Meuniera. Nalevo pro změnu dává možnost Gio Reynovi se stáhnout více do středu a nabízí se do kombinace s Guerreirem.

Ve vynikajícím světle se ukázal i Mahmoud Dahoud. Byl vidět na obou koncích hřiště, připsal si velké množství odebraných míčů, 1 na 1 přes něj ani jednou hráči Schalke nepřešli, vyhrál osm soubojů, naběhal obrovské množství kilometrů a byla na něm vidět vášeň a maximální chuť bojovat.

Právě jeho skvělý pohyb je předpokladem pro větší volnost Brandta. Navíc si Dahoud mohl připsat i branku, ale svou táhlou, dalekonosnou střelou trefil nakonec jen břevno. Ve stále ještě jen 24letém německém reprezentantovi máme do budoucna velký potenciál, který teď začíná naplno ukazovat.

Nejméně vidět na výpisu statistik bude zřejmě Thomas Delaney. Ale i on má ve formaci 4-2-3-1 své pevné místo, které dává smysl i ve prospěch ostatních. Jako štítový záložník totiž díky skvělému postavení zastavil několik slibně se rozvíjejících se protiútoků, byl oporou pro oba stopery a když bylo potřeba, nebál se sáhnout pro ostřejší zákrok. Naběhal 11,3 kilometru a pro své parťáky ve středu zálohy odvádí obrovskou porci černé práce.

Nové rozestavení pomáhá i křídelníkům. Jak Reyna, tak Sancho mají daleko větší volnost při zakládání útoků a mohou se díky podpoře ze středu od Dahouda a Brandta pohybovat v celé šířce útočné poloviny. V případě formace 3-5-2 (3-4-1-2) totiž musí vyklízet křídelní prostor pro ofenzivní obránce, což vede k zahuštění prostor před vápnem a nemožnosti využít naplno jejich kombinační předpoklady, famózní vedení balónu a schopnost najít v náběhu z křídla přesnou přihrávkou dobře postaveného spoluhráče.

Útok: jmenuji se Haaland a je mi jedno, v jaké formaci hrajeme

Snad jediným postem, který nové rozestavení nijak neovlivňuje, je hrotový útočník. Erling Haaland pravidelně ukazuje, že je mu jedno, jestli má k sobě ve středu parťáka, nebo musí operovat mezi stopery sám. Jeho výběr místa mu v každém zápase přinese minimálně jednu nebo dvě šance, které se mu navíc ve většině případů daří proměňovat.

I tak lze ale i pro něj najít benefit. Sancho i Reyna (nebo další křídelníci, kteří nastoupí), totiž nejsou nuceni se stahovat tolik do středu a tým to tolik nesvádí ke krátkým kombinacím těsně před vápnem soupeře. Norská hvězda je sice dobře technicky vybavena, ale daleko více mu sedí možnost hrát zády k bráně, sklepnout míč na záložníky a v náběhu za obranou linii čekat na přihrávku. Je spíše tahovým typem hráče. Zářným příkladem byla jeho branka právě proti Schalke, kdy si vyměnil balón se Sanchem a následně dobrým náběhem a přesným zakončením potvrdil svou nepostradatelnost pro BVB.

Resumé: nová formace přináší benefity pro většinu hráčů, není ale samospásná

Ano, nové rozestavení přineslo skvělý výkon Dortmundu a jeví se i jako lepší pro většinu kádru. Na místě Delaneyho může nastupovat Bellingham, o něco více ofenzivnější úkoly Dahouda může s přehledem plnit Emre Can a volného ofenzivního záložníka zvládne stejně dobře Marco Reus, který ze všeho výše zmíněného bude těžit úplně stejně jako Brandt. Meunier je snadno nahraditelný Mateu Moreym, za Guerreira může naskočit Nico Schulz či Felix Passlack, jimž se díky jejich rychlosti, ale horší rozehrávce a práci s míčem bude také více líbit na kraji čtyřčlenné obrany, než prakticky na křídle. Thorgan Hazard či Reinier na křídlech nebudou muset podstupovat tolik soubojů se stopery, které kvůli subtilnějším postávám jen málokdy končí vítězně. Naopak v tahu se přes obránce z křídelních prostor budou dostávat daleko snadněji.

Chvalozpěvy na rozestavení 4-2-3-1 je přeci jen nutné malinko krotit. Jednak tolik oceňovaný výkon přišel proti letos naprosto bídnému Schalke, které je vzhledem k jeho aktuální situaci jedním ze žhavých kandidátů na sestup z nejvyšší německé soutěže. Navíc přijdou i soupeři, proti kterým bude potřeba více posílit kraje hřiště a ve středu udělat více prostoru. A v případě, že bude mít konkurenční mužstvo například dva rychlé útočníky, nebude od věci znovu zpevnit ne tak rychlou obranu BVB vedenou Hummelsem postavením tří stoperů. Největší benefit ale aktuálně vidím v možnosti volby. I díky tomu, že budeme schopni přecházet plynule mezi těmito dvěma rozestaveními, ať už mezi zápasy, či přímo v rámci jednoho utkání, budeme pro všechny daleko méně čitelní, což je všeobecně jeden z největších problémů našeho milovaného klubu za éry trenéra Favreho.