Proč panuje mezi Schalke a Dortmundem taková rivalita? Dlouhé čtení před sobotním derby to vysvětlí

Revierderby. Derby všech německý derby. Souboje Borussie Dortmund a Schalke jsou opředeny až nenávistí. A má to důvod. Oficiální web bundesligy se v souvislosti s nadcházejícím derby rozepsal o původu této rivality mezi dvěma nejvášnivějšími tábory fanoušků ze srdce německého průmyslového regionu. Tak si pojďme společně vychutnat před dnešním duelem tuhle skvostnou story.

Lokálnost

Města Dortmund a Gelsenkirchen dělí v Porůří přibližně 30 kilometrů. Po generace byl tento region centrem těžby uhlí a výroby oceli. Dalo by se říct, obě metropole toho více spojuje, než rozděluje. Všichni tu totiž sdílí obrovskou vášeň k fotbalu, jsou do tohoto sportu ve správném slova smyslu blázni a jde o fanoušky z řad pracující třídy.

Nezkoušejte ale tuto podobnost zmiňovat v Dortmundu nebo Gelsenkirchenu, protože byste se se zlou potázali. Stejně jako tomu platí u mnoha sousedů – čím blíže k nim bydlíte, tím méně je máte rádi. Jestliže jiná derby po celém světě stojí na náboženských, ekonomických nebo politických rozdílech mezi fanoušky, v Revierderby je všechno daleko jednodušší: jsi žlutočerný nebo vyznáváš královskou modř? Není nic mezi tím.

Ti nejvěrnější fanoušci dokonce odmítají vyslovovat název rivalského klubu. Místo jejich pravého jména jim říkají podle nejbližších měst. Schalke je tak nazýváno Herne-Západ, Dortmund zase Lüdenscheid-Nord.

Počátky

Dneska v rámci bundesligy dojde už na 97. měření sil mezi těmito soupeři. O něco lépe si ve vzájemné bilanci vede Dortmund, ale opravdu jen těsně. BVB zaznamenalo zatím 34 vítězství, Schalke 32.

Pravdou ale je, že Schalke bylo neoddiskutovatelným králem Porůří v časech před bundesligou. Výhra 4:2 v prvním vzájemném soutěžním klání v sezóně 1924/25 totiž dala základy 18leté dominanci v derby.

Přesně tak dlouho a tolik zápasů totiž trvalo, než Dortmund konečně dokázal porazit rivala v čele s tehdejším tahounem Ernstem Kuzorrou, považovaného za nejlepšího hráče Schalke všech dob a jednoho z nejlepších německých útočníků historie. V té době hrálo S04 takzvaný „Schalker Kreisel“, styl velmi podobný dnešnímu tiki-taka, tedy založený na kombinaci na jeden dotek. I díky němu se v Gelsenkirchenu radovali mezi lety 1934 a 1942 ze šesti německých titulů. Právě úspěchy z té doby jsou jedním z důvodů, proč je po Kuzorrovi pojmenována i jedna z hlavních ulic, po níž fanoušci Schalke proudí při domácích zápasech k dnešní Veltins Aréně.

Dominance Dortmundu

Tři porážky 0:7 v domácím prostředí a debakly 0:9 a 0:10 přinesly v těchto letech ze strany Dortmundu velký respekt k dnešními arcirivalovi. V té době se děly věci, které by v dnešní době byly nemyslitelné. Vlak s týmem Schalke byl po zisku titulu v zápase v Berlíně proti Norimberku na nádraží v Dortmundu vítězně vítán a mančaft dokonce zavítal na radnici, kde se podepisoval do zlaté návštěvní knihy.

Jako bod zlomu v boji o lokální nadvládu vnímají historici vítězství 3:2 ve finále Vestfálské ligy v roce 1946/47, kdy se BVB stalo dominantním celkem nejvyšší soutěže západního Německa.

První tři národní tituly dokázala Borussia ukořistit v 50. a brzkých 60. letech, kdy už v údolí řeky Rúr naplno probíhala bitva o čest a uznání.

Souboje v bundeslize

Jakožto jedni ze zakládajících členů bundesligy si v roce 1963 oba celky v debutové sezóně německé nejvyšší soutěže připsaly domácí vítězství, ale regionálním i národním hegemonem se přeci jen stal Dortmund.

BVB si nějakou dobu derby užívalo, a to i díky legendárním útočníkům Timovi Konietzkovi a Lotharu Emmerichovi, který je mimochodem s 10 vstřelenými brankami nejlepším střelcem a jediným hráčem s hattrickem na kontě v bundesligové éře historie Revierderby. Za čas radost z duelů zase odezněla. Schalke si totiž pro změnu připsalo mezi lety 1968 a 1977 12zápasovou šňůru soutěžních zápasů bez porážky.

Jizvy od kousanců a lvi

V tomto období se odehrálo mnoho ikonických zápasů. V září roku 1969 se Royal Blues dostali v první půli do vedení díky brance Hanse Pirknera. To všechno před očima 40 000 fanoušků na tehdejším dortmundském Rote Erde Stadium. Diváci se následně vrhli na hrací plochu a policie se snažila dostat situaci pod kontrolu i za pomoci psů. Jeden z nich se jmenoval Rex a evidentně zcela nepochopil svůj úkol. Ve skrumáži se totiž zakousl do pozadí obránce Friedela Rausche. Jeho spoluhráč Gerd Neuser měl pro změnu kousanec na stehně.

Pár let na to Rausch prozradil pro deník Die Welt, že má stále od kousnutí jizvu a také, že musel spát dvě noci na břiše. Za zmínku stojí i fakt, že nakonec při remíze 1:1 odehrál celých 90 minut, ale na hřiště se vracel až poté, co od týmového lékaře dostal tetanovku. Jako omluvu dostal tehdy z Dortmundu 500 německý marek (tedy asi 7 000 korun) a kytici květin.

V odvetě na to přišla odpověď v Gelsenkirchenu, kde se mimochodem urodila další remíza 1:1. Domácí totiž představili „nové maskoty“. Eintracht Frankfurt má svého Attilu, orla létajícího kolem Commerzbank Areny. Kolín má zase na domácích zápasech kozla Hennese. Prezident Schalke Günter Siebert ale v lednu 1970 půjčil z místní zoo jako doprovod hráčů pro nástup na hřiště a pomoc pořadatelské službě po stranách hřiště čtyři lvi. V té době Revierderby začalo opravdu doslova vyceňovat zuby.

Dobří sousedé?

Rivalita mezi oběma giganty tohoto regionu je obrovská, ale stále je mezi nimi zachováván vzájemný respekt a týmy si dokonce několikrát navzájem finančně pomohly. Důkazem budiž slavný moment, kdy se v roce 1974 potýkala Borussia po sestupu s velkými dluhy.

Nový Westfalenstadion (dnešní Signal Iduna Park) byl právě dostavěn pro potřeby mistrovství světa 1974 v Německu a Schalke obdrželo pozvánku sehrát v rámci slavnostního otevření svatostánku zápas proti rivalovi. Vzhledem k finančním problémům souhlasili Royal Blues s odehráním duelu bez nároku na honorář a ponechali Dortmundu i veškerý zisk ze vstupného. Schalke na oplátku přizvalo Borussii v roce 2001 k otevření Arena AufSchalke (nynější Veltins Arena).

Rok Porůří

V historii přišel ještě jeden moment, kdy se oba celky takříkajíc sjednotily. V roce 1997 totiž jak Dortmund, tak Schalke sebraly evropské vavříny.

Franz Beckenbauer: „Srdce německého fotbalu tluče v Porůří.“

Všechno začalo 21. května, kdy Royal Blues ve finále Poháru UEFA porazili na San Siru po penaltách Inter Milán a získali první evropskou trofej. O týden později porazilo BVB jiného italského soupeře – Juventus. A získalo tak ještě cennější pohár pro vítěze Ligy mistrů. Dodnes je často citován slavný výrok legendárního hráče německé reprezentace a Bayernu Mnichov Franze Beckenbauera, který prohlásil, že „srdce německého fotbalu tluče v Porůří“.

Hvězdou a hrdinou milánského duelu byl Jens Lehmann, který vychytal při penaltovém vítězství 4:1 pokus Ivana Zambrana. A do srdcí fanoušků Schalke se zapsal ještě nesmazatelnějším písmem o pár měsíců později.

Schalke prohrávalo v  Signal Iduna Parku 19. prosince 1997 v poslední minutě proti Dortmundu 1:2. To, co se stalo pak, je jedním z nejúžasnějších, byť pro nás, fanoušky BVB, velmi trpkých momentů bundesligové historie.

Hosté se dostali na útočnou polovinu a po centru Marca Wilmotse skončil míč v zázemí. Rozhodčí ukázal na rohový praporek. K jeho exekuci se postavil Olaf Thon, k balonu se dostal Thomas Linke a po jeho ne tak povedené střele stál na konci akce hlavou zakončující Lehmann, který vystřelil Schalke remízu. Připsal si 33 325. gól bundesligové historie, ale vůbec první branku brankáře ze hry.

Německý reprezentant mužstvo z Gelsenkirchenu brzo opustil, na konci sezóny se pakoval směrem do AC Milán. Už za dalších šest měsíců byl ale zpátky, a světe div se, v dresu BVB, kde se stal jedním ze strůjců zisku titulu v roce 2002.

Obráni o titul

V současné době má Dortmund na svém kontě osm německých titulů, což je o jeden více než Schalke. Po většinu času ale BVB spíše dohánělo Royal Blues. Změna přišla až s příchodem Jürgena Kloppa, který vyhrál Meisterschale dvakrát v řadě v letech 2011 a 2012, čímž pomohl Borussii konečně předběhnout v této statistice Schalke.

Poslední ligový titul mužstva z Gelsenkirchenu se datuje k roku 1958, což znamená, že Schalke stále čeká na vítězství v moderní bundesligové éře. Přesně to je otevřená rána, do které fanoušci Dortmundu rádi přisypávají sůl. A to speciálně pro vítězství v derby z roku 2007, kdy to bylo právě BVB, které zhatilo šance Royal Blues na bundesligový triumf.

Sezóna 2006/07 přinesla neuvěřitelný souboj mezi Schalke, Stuttgartem a Brémami. Před posledními dvěma koly byly rozdíly mezi všemi týmy dvoubodové. Jenže 04 museli v předposledním kole zavítat do Dortmundu, který už neměl o co hrát. Až na jedinou motivaci. Vzít arcirivalovi šanci na titul.

Góly Alexe Freie a Ebiho Smolareka znamenaly vítězství 2:0 pro BVB, sesazení Schalke z prvního místa tabulky a naopak ztrátu dvou bodů Royal Blues na Stuttgart, který dokázal otočit zápas proti jinému týmu z Porůří, Bochumi. Christoph Metzelder, jehož tečovaná střela vedla ke gólu Smolareka a který následně později nastupoval i v dresu Schalke, popsal tento zápas jako „jeho nejlepší osobní zážitek v derby“.

Pro mnoho fanoušků BVB zůstává toto klání „matkou všech derby“. Kdyby totiž Borussia prohrála, stali by se Royal Blues šampiony. Výsledek nakonec vedl k posměškům na adresu sportovního ředitele Schalke Rudiho Assauera. Jako prostředek jim posloužilo motto známé reklamy na pivo „nur gucken, nicht anfassen“ – tedy „dívej se, ale nedotýkej se“. Právě tento nápis rozvinuli na transparentu, kde figurovali vyobrazeni právě Assauer a trofej pro vítěze německé ligy Meisterschale.

Ještě než se stal z letadel táhnoucích transparent rozšířený marketingový nástroj, využili fanoušci BVB právě tento prostředek, aby se mohli vysmát rivalům z Gelsenkirchenu čekajícím desítky let na triumf. Na transparentu stálo: „celý život bez trofeje ve vašich rukách“.

Obrat všech obratů

Znáte to, váš tým si jde jasně za vítězstvím. Na trávníku to vypadá tak, že ho nemůže nic ohrozit. A tak se odhodláte dokonce k tomu, poslat nějakou pichlavou zprávu kamarádům fandícím druhému týmu. Derby je samozřejmě o možnosti být půl roku na koni, tak proč nezačít hned v průběhu skvěle se vyvíjejícího zápasu. Ale pak se stane naprosto nemyslitelná věc.

Přesně tohle několikrát zažili jak fanoušci Dortmundu, tak Schalke.

V sezóně 2008/09 se Klopp na lavičce Borussie chystal v rámci čtvrtého kola na své první derby. Dortmund vstoupil do utkání hrůzostrašně a v 54. prohrával 0:3 po brankách Jeffersona Farfana, Rafinhy a Heika Westermanna. Ale BVB se nevzdalo. Neven Subotič po hodině hry snížil po rohu střídajícího Freie. Právě švýcarský útočník si pak pro sebe ukradl světlo reflektorů a stal se strůjcem něčeho, čemu dodnes říká „jeden z nejlepších zápasů mé kariéry“.

Už za tři minuty na to totiž sám skóroval a dal 80 000 fanouškům v Signal Iduna Parku naději na obrat. Zbývalo 20 minut k tomu dokonat zázrak. A to se stalo. Během tří minut totiž ve vyhecovaném závěru duelu dostali červenou kartu Christian Pander a Fabian Ernst. Následně ve vápně zahrál rukou stoper Mladen Krstajič, za což nemohl sudí Lutz Wagner nařídit nic jiného, než penaltu pro Dortmund. Frei se k ní v 89. minutě postavil a střelou na druhou stranu od padajícího Ralfa Fährmanna zajistil před slavnou žlutou stěnou první z mnoha skvělých výsledků BVB pod trenérem Kloppem, které si všichni dodnes pamatujeme.

Fährmann byl v brance i o devět let později v sezóně 2017/18, kdy Schalke dorazilo do Dortmundu po 12 odehraných kolech na třetím místě a tříbodovým náskokem na BVB. Začínalo to vypadat jako snová sezóna pro Royal Blues, ale zápas v Signal Iduna Parku se rychle změnil v noční můru.

Hosté už v 25. minutě prohrávali pro brankách Pierra-Emericka Aubameyanga, Maria Götzeho, Raphaela Guerreira a vlastním gólu Benjamina Stambouliho 0:4. A výsledek mohl být ještě horší.

Novinové titulky už měli zástupci médií napsané, fanoušci v Gelsekirchenu se schovávali za své gauče a hráči vypadali naprosto odevzdaně. Tehdejší trenér Schalke Domenice Tedesco udělal po 33 minutách dvě změny a třetí střídání se odehrálo v poločase. Jeho svěřenci dostali jasný úkol – prostě vyhrát alespoň druhý poločas.

Krátce po hodině hry se díky rychlým brankám Guida Burgstallera a střídajícího Amina Harita k cíli přiblížili. Ale v tu chvíli hráči začínali cítit, že mají sílu na víc. Aubameyang byl v 72. minutě vyloučen a čtyři minuty před koncem se neuvěřitelně trefil Daniel Caligiuri.

Hráče Schalke hnala dopředu možná i vzpomínka na Lehmanna srovnávajícího v roce 1997 v nastaveném čase z rohu. A i když se říká, že blesk neudeří dvakrát do stejného místa, tenkrát se tak stalo. Do stejné branky, z rohového kopu zahrávaného ze stejného místa vyšplhal nejvýše obránce Naldo a razantní hlavičkou v 94. minutě nedal Romanovi Weidenfellerovi žádnou šanci. Teprve podruhé v bundesligové historii se stalo, že tým dokázal získat body poté, co prohrával 0:4.

Bylo to tak trochu symbolické pro utkání, které nabídlo bundeslize během mnoha let tolik dramatických průběhů. Revierderby nabízí v průměru všech 96 vzájemných měření sil kolem tří přesných zásahů na zápas a bilance je vzácně vyrovnaná.

Jak vidíte, oba celky, tedy protagonisté Revierderby, nejsou až tak moc rozdílné. Jen si dejte pozor, ať to neříkáte nahlas v den derby před fanouškem BVB nebo Schalke.